Městské muzeum Chotěboř
Jsme tu pro Vás od roku 1885 – jako vlastivědné, městské muzeum. Chceme být stále s Vámi a tak chceme být současní, noví a smysluplní a to pro nás znamená pečovat o odkaz, krajinu, umění a naše společné duchovní horizonty.
Muzeum bylo založeno 26. dubna 1885 rozhodnutím zastupitelů Chotěboře jako městské vlastivědné muzeum. V té době byla Chotěboř okresním městem, sídlem okresního hejtmanství a soudu. Na činnosti se podílel Musejní spolek. Podle stanov spolku mělo muzeum „povznášet vzdělanosti povšechné i odborné“, sbírat a opatrovat starožitnosti, pořádat přednášky, odborné výstavy, poučné vycházky. Správa muzea byla svěřena kuratoriu, které volilo opatrovníka muzea, později označovaného jako správce. Ten měl dohlížet na sbírku, vést inventář a kroniku.
Prvním opatrovníkem se stal Josef Věnceslav Neudoerfl (1886–1911), pedagog měšťanské školy a autor četných popularizačních publikací, dobrodružných příběhů a operet. Se systematickou evidencí sbírky začal Čeněk Houba, správce muzea od roku 1911, který se jako kronikář města zabýval historií Chotěboře. V roce 1929 nastoupil historik Jan Ullmann.
Po válce vedl muzeum Jaroslav Tichý, který pro muzeum získal prostory na chotěbořském zámku, zkonfiskovaném rodině Dobrzenských. Od roku 1952 probíhala pravidelná výstavní činnost. V této době se podařilo do sbírky získat z pozůstalostí díla Jindřicha Pruchy, Karla Opatrného a Zdenka Rykra. Od roku 1964 vedli muzeum placení ředitelé, mimo jiné Karel Nejedlý (1964–1969), Blanka Sajfertová (1971–1976), Otto Smrček (1977–1986) a Miloslav Janků (1994–2005).
Od roku 1980 do počátku 90. let se na činnosti muzea podílel Vlastivědný klub Městského muzea v Chotěboři.
V roce 2005 se Městské muzeum stalo zastřešující organizací pro další městské kulturní organizace. Od roku 2009 spadá pod CEKUS – Centrum kultury a služeb Chotěboř (vedle Knihovny Ignáta Herrmanna, Informačního centra a Kina Družba). Městské muzeum Chotěboř je od roku 1994 městskou příspěvkovou organizací. V současnosti pracují v muzeu tři odborní pracovníci a konzervátorka.
Muzeum od svého založení usilovalo o získání vhodných prostor pro své sbírky a výstavní činnost, to se ale dlouho nedařilo. První prostory muzeu poskytla Občanská záložna. Na počátku třicátých let minulého století využívalo muzeum prostory v přízemí staré radnice (budova dnešní ZUŠ Chotěboř). V průběhu války byly sbírky provizorně uloženy ve skladišti městské elektrárny, řada exponátů byla v té době ztracena či poškozena. Od roku 1946 muzeum sídlilo v Palackého ulici. V roce 1952 se přestěhovalo do zkonfiskované budovy zámku, kde postupně využívalo různé prostory, v období 1966–1992 mělo budovu ve správě. V roce 1992 byl zámek v restituci vrácen rodině Dobrzenských. Ze zámku se muzeum odstěhovalo v lednu 2022.
V roce 2019 zakoupilo město pro nové sídlo muzea budovu bývalé pošty v ulici Trčků z Lípy čp. 55.
Jsme tu pro Vás od roku 1885 – jako vlastivědné, městské muzeum. Chceme být stále s Vámi a tak chceme být současní, noví a smysluplní a to pro nás znamená pečovat o odkaz, krajinu, umění a naše společné duchovní horizonty.
Sbírka Městského muzea Chotěboř
V současnosti má sbírka přes třicet tisíc předmětů. Je rozdělena na šest podsbírek: Písemnosti a tisky, Numizmatická, Historická, Knihy, Geologická, Výtvarné umění. V Centrální evidenci sbírek (CES) je vedena pod číslem MCH/002-04-10/066002. Exponáty jsou provizorně uloženy v prostorách zimního stadionu a připravuje se pro ně nový depozitář.
V minulosti byly muzeu navrhovány různé specializace. V sedmdesátých letech vznikl nápad vytvořit Lnářské muzeum (libreto připravoval Albín Medek ze Šumperka, zaměstnanec trutnovského podniku Lnářský průmysl). Dalším návrhem bylo zřídit zde Muzeum bramborářství, škrobárenství a lihovarnictví pro ČSR. Ve druhé polovině 80. let se uvažovalo o převedení zámku do vlastnictví Geofondu Praha a vybudování specializovaného muzea a dokumentačního střediska české geologie.
První stálá expozice vznikla v roce 1955 a nesla název Chotěbořsko v odboji. V roce 1973 připravil Václav Procházka úspěšnou stálou expozici Nerostné bohatství Chotěbořska. V muzeu byly od 70. let instalovány různé podoby pamětních síní – Jindřicha Pruchy (1976) nebo Pamětní síň významných rodáků a obyvatel města (1985). V roce 1996 vznikla dlouhodobější výstava Chotěboř náš domov, která se zabývala městem z etnograficko-historického hlediska či osobnostmi Chotěbořska.
Muzejní sbírka ve své rozmanitosti odráží charakter a často značně různorodé zájmy různých správců, ředitelů a ředitelek a vedoucích muzea. Jejich rozšiřování bylo dosud spíše náhodné, probíhalo prostřednictvím darů a odkazů, méně sbírkotvornou činností. Nyní pracujeme na vytvoření sbírkotvorné koncepce.
Nyní vzniká projekt nové stálé expozice s výstavními prostorami pro krátkodobé výstavy. Stálá expozice bude zaměřena na historii Chotěbořska, přírodní a geologickou jedinečnost okolí a na údolí řeky Doubravy.
Koncepce muzea pracuje s představou čtyř okruhů, čtyři virtuálních muzeí:
Muzeum odkazu Františka Palackého
Smyslem Muzea odkazu je pečovat o společnou paměť a její kontinuitu. Náplní naší práce je rozvoj historického poznání, které vyrůstá z toho, co nám připravili naši předchůdci.
Jsme součástí řetězu dějin, jsme pevní natolik, nakolik si vážíme své minulosti, ať byla jakákoliv. Poznání naší minulosti utváří naši současnou i budoucí identitu.
Patronem muzea je František Palacký, Otec národa a české moderní historiografie. Své monumentální dílo Dějiny národa českého psal i v nedaleké Malči.
Muzeum krajiny Josefa Václava Neudoerfla
Skutečným pokladem Chotěboře je krajina, do níž je zasazena. Vše, co se v Chotěboři dělo a děje, se dělo v této krajině. Tu původní vytvořila příroda, tu současnou již přetvořil člověk. Udržitelnost Chotěboře není možná bez udržení zdraví této naší krajiny.
Patronem muzea jsme si zvolili spisovatele, učitele a prvního správce našeho muzea Josefa Václav Neudoerfla.
Muzeum umění
Výtvarné umění je citlivým nakládáním s tvarem patřícím k našemu domovu. Muzeum svou činností také tvaruje prostor, hledá a putuje časem. Toto hledání a putování je pro nás smyslem umění i veškeré další lidské činnosti.
Patronem Muzea umění je Zdenek Rykr, malíř, jehož dílo dělá z naší sbírky sbírku mimořádnou. Jeho hledání tvaru, výrazu, propojení umění, estetiky z celkem prostoru, v němž žijeme, je pro nás zároveň zavazující.
Muzeum horizontů Jana Amose Komenského
Náš domov je nejen fyzickým prostorem, ale také duchovním. Proměny našeho světa se nedějí jen v našich domech, nástrojích, v krajině, ale také v tomto světě duchovním. Ten je určen horizontem a naše hledání a dějiny jsou pohybem takového horizontu, který nám říká „kam až vidíme“. Muzeum tak má pečovat právě o tyto horizonty.
Za patrona Muzea horizontů jsme si zvolili Jana Amose Komenského. S Chotěboří sám nemá společného vlastně nic, jeho dílo bylo ale silně reflektováno i u nás.