Městské muzeum Chotěboř
Jsme tu pro Vás od roku 1885 – jako vlastivědné, městské muzeum. Chceme být současní a smysluplní a to pro nás znamená pečovat o odkaz, krajinu, umění a naše společné duchovní horizonty.
Muzeum bylo založeno 26. dubna 1885 rozhodnutím zastupitelů Chotěboře jako městské vlastivědné muzeum, tedy v raném vývojovém období regionálního muzejnictví. Zřizovatelem bylo město a spoluvlastníkem Občanská záložna v Chotěboři, která také muzeu propůjčila místnost v budově záložny (dnešní knihovna). Na činnosti se podílel Musejní spolek. Podle stanov spolku mělo muzeum „povznášet vzdělanosti povšechné i odborné“, sbírat a opatrovat starožitnosti, pořádat přednášky, odborné výstavy, poučné vycházky. Správa muzea byla svěřena devítičlennému kuratoriu, které volilo opatrovníka muzea, později označovaného jako správce. Ten měl dohlížet na sbírku, vést inventář a kroniku. V té době byla Chotěboř okresním městem, sídlem okresního hejtmanství a soudu.
Prvním opatrovníkem se stal Josef Věnceslav Neudoerfl (1886–1911), pedagog měšťanské školy a autor četných popularizačních publikací, dobrodružných příběhů a operet, který zavedl systém evidence sbírek. V roce 1911 zanikl Musejní spolek i kuratorium. Se systematickou evidencí sbírky začal Čeněk Houba, správce muzea od roku 1911, který se jako kronikář města zabýval historií Chotěboře. Povedlo se zlepšit péči o sbírkové předměty. V roce 1925 byly sbírky zpřístupněny na Okresní všeobecné výstavě v Chotěboři. V roce 1929 nastoupil historik Jan Ullmann, který vedl muzeum do roku 1945.
Po válce vedl muzeum Jaroslav Tichý, který pro muzeum získal prostory na chotěbořském zámku, zkonfiskovaném rodině Dobrzenských. Od roku 1952 probíhala pravidelná výstavní činnost. V této době se podařilo do sbírky získat z pozůstalostí díla Jindřicha Pruchy, Karla Opatrného a Zdenka Rykra. Jaroslav Tichý byl v roce 1964 donucen z politických důvodů rezignovat. Od roku 1964 vedli muzeum placení ředitelé, mimo jiné Karel Nejedlý (1964–1969), Blanka Sajfertová (1971–1976), Otto Smrček (1977–1986) a Miloslav Janků (1994–2005).
Od roku 1980 do počátku 90. let se na činnosti muzea podílel Vlastivědný klub Městského muzea v Chotěboři.
V roce 2005 se Městské muzeum stalo zastřešující organizací pro další městské kulturní organizace. Od roku 2009 spadá pod CEKUS – Centrum kultury a služeb Chotěboř (vedle Knihovny Ignáta Herrmanna, Informačního centra a Kina Družba). Městské muzeum Chotěboř je od roku 1994 městskou příspěvkovou organizací. V současnosti pracují v muzeu čtyři odborní pracovníci a konzervátorka.
Muzeum od svého založení usilovalo o získání vhodných prostor pro své sbírky a výstavní činnost, to se ale dlouho nedařilo. První prostory muzeu poskytla Občanská záložna. Na počátku třicátých let minulého století využívalo muzeum prostory v přízemí staré radnice (budova dnešní ZUŠ Chotěboř). V průběhu války byly sbírky provizorně uloženy ve skladišti pohonných hmot městské elektrárny, řada exponátů byla v té době ztracena či poškozena. Od roku 1946 muzeum sídlilo v Palackého ulici v prostorách bývalé židovské modlitebny. Část sbírek zůstala v bytech správce a ostatních spolupracovníků muzea, kteří byli nuceni úřadovat v budově chlapecké školy (dnešní Buttulova). V roce 1952 se muzeum přestěhovalo do zkonfiskované budovy zámku, kde postupně využívalo různé prostory, v období 1966–1992 mělo budovu ve správě.
V roce 1992 byl zámek v restituci vrácen rodině Dobrzenských. Ze zámku se muzeum odstěhovalo v lednu 2022.
Sbírka Městského muzea Chotěboř
V současnosti má sbírka přes třicet tisíc předmětů. Je rozdělena na šest podsbírek: Písemnosti a tisky, Numizmatická, Historická, Knihy, Geologická, Výtvarné umění. V Centrální evidenci sbírek (CES) je vedena pod číslem MCH/002-04-10/066002. Exponáty jsou provizorně uloženy v prostorách zimního stadionu a připravuje se pro ně nový depozitář.
V minulosti byly muzeu navrhovány různé specializace. Vznikla také pobočka v Leškovicích s expozicí věnovanou partyzánskému odboji na Chotěbořsku, v roce 1956 muzeum ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví upravilo rodný domek Karla Havlíčka Borovského, který byl pobočkou muzea do roku 1967.
V sedmdesátých letech vznikl nápad vytvořit Lnářské muzeum (libreto připravoval Albín Medek ze Šumperka, zaměstnanec trutnovského podniku Lnářský průmysl). Dalším návrhem bylo zřídit zde Muzeum bramborářství, škrobárenství a lihovarnictví pro ČSR. Ve druhé polovině 80. let se uvažovalo o převedení zámku do vlastnictví Geofondu Praha a vybudování specializovaného muzea a dokumentačního střediska české geologie. Hrozilo také zrušení muzea.
První stálá expozice vznikla v roce 1955 a nesla název Chotěbořsko v odboji. V roce 1973 připravil Václav Procházka úspěšnou stálou expozici Nerostné bohatství Chotěbořska, později vznikla expozice Geologie Chotěbořska. V muzeu byly od 70. let instalovány různé podoby pamětních síní – Jindřicha Pruchy (1976) nebo Pamětní síň významných rodáků a obyvatel města (1985). V roce 1996 vznikla dlouhodobější výstava Chotěboř náš domov, která se zabývala městem z etnograficko-historického hlediska či osobnostmi Chotěbořska.
Muzejní sbírka ve své rozmanitosti odráží charakter a často značně různorodé zájmy různých správců, ředitelů a ředitelek a vedoucích muzea. Jejich rozšiřování bylo dosud spíše náhodné, probíhalo prostřednictvím darů a odkazů, méně sbírkotvornou činností. Nyní pracujeme na vytvoření sbírkotvorné koncepce.
V roce 2019 zakoupilo město pro nové sídlo muzea budovu bývalé pošty v ulici Trčků z Lípy čp. 55. Od roku 2024 probíhá rekonstrukce budovy. Je zde plánovaná stálá expozice muzea, zaměřená na historii Chotěbořska a přírodní a geologickou jedinečnost okolí, především údolí řeky Doubravy. Budou zde také výstavní prostory pro krátkodobé výstavy. Do přízemí budovy se přestěhuje informační centrum.
V soutěži na rekonstrukci budovy muzea zvítězil Projektový atelier David. Autorem návrhu interiéru výstavních expozic je architektonický ateliér Roháč Stratil a libreto vypracovalo animační studio Krutart.
Pokud vše půjde podle plánu, muzeum bude pro veřejnost otevřené 2. září 2026.
.