Informace o výstavě

Melantrichova bible

Melantrichova bible

2. duben 2019 až 17. září 2019

Melantrichova bible

Muzeum transcendence J. A. Komenského, Michal Rozhoň

Článek je první výpravou do Písma svatého z muzejních sbírek Městského muzea v Chotěboři. Stručně popisuje vše, co víme o v Chotěboři chráněných exemplářích tohoto významného starého tisku z 16. století z dílny slavného pražského tiskaře Jiřího Melantricha z Aventýna. Po úvodním představení historie Melantrichova největšího tiskařského projektu následuje představení našich muzejních exemplářů, které byly pro účely tohoto článku pojmenovány jako Melantrichova bible Boštíkova, Weidenhofferova a Graifenberská.

Článek v pdf ke stažení zde.

 

K historii Melantrichovy Bible české

V první polovině 16. století nastal v českých zemích velký hlad po Bibli. Této základní knihy se prostě nedostávalo. Co poprvé vyšla tiskem v roce 1488, stala se velmi žádanou. Vyšla sice hned v roce 1489, posléze v roce 1506 (tzv. Benátská bible), v roce 1529 a 1537 pak přišly tzv. severínky, ale i ty byly brzy rozprodány a poptávku zcela neuspokojily.

Jenomže vydat znovu celou českou bibli byl úkol nesnadný. Jednak to byl podnik velice nákladný (proto se také třetí tisk bible netiskl u nás, ale v Benátkách), navíc nebylo tiskařů. Po potlačeném stavovském povstání z roku 1547 dostali všichni tiskaři zákaz. Kromě jednoho jediného. Tím byl pražský tiskař Bartoloměj Netolický. Kromě toho, že jako jediný mohl dále provozovat svou tiskárnu, tak získal od krále Ferdinanda I. také privilegium pro tisk české bible a to na celých deset let. Díky tomu se mohl do tak nákladného podniku vůbec pustit.

Spojil se k tomu s Jiřím Melantrichem z Aventýna (byl známý i pod jménem Jiří Melantrich Rožďalovický, Jiří Černý – Černovlásek). Nový výtisk české bible byl tak hotov již v roce 1549.

Vycházela z druhého vydání Severýnovy bible, obsahovala ale i apokryfní texty a nově překlad Třetí knihy Makabejských, který pro Melantricha a Netolického učinil Sixt z Ottersdorfu, který rovněž upadl v královu nemilost a měl tak možnost se uživit. Dalším novým obsahem byl historický přehled „Putování sv. Pavla“ a „Předmluva k pobožnému čtenáři“ od Melantricha samotného.

Bible byla věnována Maxmiliánovi II. a v jednom exempláři svázaném v sametu se zlatou ořízkou mu byla rovněž poslána.

Bible se skládala z 629 fóliových listů, obsahovala 135 dřevořezů. Ty nebyly původní, tiskaři je zakoupili od Pavla Severýna, který je rovněž zakoupil – pocházely tak z Lutherovy bible z roku 1535. Nově byla vyřezána pouze celostránková ilustrace „Josue“ a to podle České bible norimberské.

Bible se prodávala nesvázaná, proto byla titulní stránka výrazná a tištěná v kombinaci s červenou barvou. Náklad celého podniku byl odhadem 1000 – 2000 výtisků, přičemž cena nesvázaného tisku byla 3 kopy míšeňských grošů.

Tisk z roku 1549 nestačil, proto byla bible dotiskována a to hned čtyřikrát: v letech 1556, 1557, 1560 a 1567. To už byl ovšem podnik výhradně Melantrichův. V roce 1552 mu totiž Netolický celou tiskárnu se všemi právy přenechal. Proto ve vydání z roku 1556 chybí Netolického jméno. Nově je zde např. číslování stránek arabskými číslicemi a jako součást tisku zařazený rejstřík (ten se do té doby vydával zvlášť).

Za druhé vydání Melantrichovy bible se ale považuje až tisk z roku 1570. Ten se od prvního vydání výrazně liší především obrazově. Titulní list pochází asi od pražského malíře Ambrože Ledeckého. Pro výzdobu textu bible bylo pořízeno 146 nových štočků od dvou autorů: Floriana Abela z Kolína nad Rýnem a Francesca Tercii. Ti vytvořili manýristické kompozice s méně reálnými krajinami (v prvním tisku šlo ještě o střízlivá vyobrazení německé krajiny). 106 štočků doprovodilo Starý zákon a 40 Nový. Druhé vydání Melantrichovy bible tak představuje vůbec první původní soubor biblických ilustrací v Čechách (druhý vytvořil až Josef Mánes v letech 1862 – 1865!).

Toto vydání bylo věnováno císaři Maxmiliánovi II., začínalo proto habsburským znakem, po němž následoval znak Starého Města pražského. Následující vydání z roku 1577 pak bylo věnováno již Rudolfovi II.

K dalšímu vydání již Melantrich nedospěl. Tiskárnu po něm zdědil jeho syn Jiří Melantrich mladší, ve skutečnosti ji ale za něj vedl jeho zeť Daniel Adam z Veleslavína, který ji posléze převzal – Jiří Melantrich mladší zemřel již dva roky po převzetí tiskárny.

Daniel Adam z Veleslavína pak v roce 1613 rovněž vydal celou českou bibli, která vycházela z druhého vydání Melantrichova, již ji ale nazýváme Biblí Veleslavínovou.

Tiskařský signet (znak) Jiřího melantricha z exempláře číslo BT_11

Náš chotěbořský Melantrich

Sbírka knih našeho muzea obsahuje hned tři exempláře tzv. Melantrichovy Bible české, jejíž přesný název zní „Biblij Cžeská to gest wssecka Swatá Pijsma obogijjho Starého y Noweho zákona.“ Dva představují první vydání z roku 1549, třetí pak vydání druhé z roku 1570. Tím se nám v Chotěboři nabízí krásná možnost obě vydání na vlastní oči srovnat a vidět tak vývoj Melantrichovy bible.

Historie těchto exemplářů zároveň nádherně ilustruje historii našeho muzea a jeho sbírky, zejména množstvím „bílých“ míst. Některé se pokusíme vyplnit, přinejmenším vložením otázky, protože některé odpovědi už asi nevypátráme.

Všechny tři exempláře patří k tomu nejcennějšímu v naší sbírce knih, třebaže jejich cena na trhu se pohybuje „jen“ do 100.000 Kč. Byly proto jako ostatní tzv. staré tisky nově uloženy do speciálních kartonových krabic z nekyselé lepenky a dvě z nich již prošly restaurátorským zásahem restaurátorky Markéty Kropáčkové.

Celkově se tzv. melantrišek dochovalo větší množství, Bible česká z roku 1570 je zastoupena v přibližně 80 muzeích a galeriích, dva exempláře má např. i Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod.[1] To jen dokazuje velikost tohoto Melantrichova a netolického podniku.

 

Exemplář první – řekněme Boštíkův

Podle platné evidence se první exemplář Melantrichovy bible dostal do sbírky darem v roce 1960[2]. Jde o bibli z roku 1549 v novější světle hnědé vazbě zdobené mosaznými rohy. Svazek vypadá na první pohled velmi pěkně, při převazbě, ke které došlo, nevíme kdy, byly ale poškozeny četné marginální glosy, které ukazují na živou minulost tohoto svazku.

Bibli muzeu daroval chotěbořský básník František Xaver Boštík, jak se ovšem dostala k němu, není známo a tak můžeme jen spekulovat. Pravděpodobně se k ní dostal jako farář.

Exemplář není úplný. Z věnování králi Ferdinandovi je zde pouze závěr, po němž následuje Jiřím Melantrichem sepsaná „Předmluva k pobožnému čtenáři“, následuje „Grunt všech Písem Svatých“ a pak již „Předmluva Svatého Jeronýma“. Titulní list chybí zcela.

Z výzdoby kromě zmíněných dřevořezů jsou použity zdobné iniciály, většinou střízlivé, na začátcích kapitol pak najdeme i bohatší a v Novém zákoně i několik iniciál vytvořených v rámečku (např. Kapitola I. Knihy Skutků apoštolských).

Dále zde najdeme i několik velice jednoduchých vinět.

Nádherným dřevořezem je celostránková ilustrace ráje na počátku Bible.

Tento exemplář je rovněž velice bohatý na rukopisné marginální glosy.

Nový zákon začíná „Srovnáním evangelistů“ zdobených figurálním a květinovým rámcem a vlysy, Po něm následuje „Předmluva svatého Jeronýma“ s dřevořezem světce. Zdobnou figurální bordurou je vyvedena dále „Kniha rodu Ježíše Krista“. Po ní již následují jednotlivé knihy Nového zákona v úpravě shodné se Starým zákonem.

Zvlášť výrazně doprovázené dřevořezy je pak „Zjevení Svatého Jana“ představující blížící se apokalypsu.

Exemplář končí dvěma tiskařskými signety – Bartoloměje Netolického a Jiřího Melantricha. Po nich následuje ještě „Rejstřík“ tištěný červenočerně.

Exemplář druhý – bible Weidenhofferova

Druhý exemplář se k nám podle evidence dostal o dva roky později – tedy v roce 1962 - v souboru knih z Městské knihovny v Chotěboři, kde byly mezi knihami vyřazenými z různých dalších knihoven v okrese.

Jedná se opět o první vydání z roku 1549 a opět jde tedy o společný tisk Netolického a Melantricha[3]. Je to neúplný tisk, část textu chybí, opět včetně titulního listu,

Část bible je dopsána rukou, což je pro nás velmi významné, díky tomu totiž máme ve sbírce i rukopisnou bibli .Jde o celé pasáže, Václav Tuček je určil do roku 1816[4]. Tento údaj patrně vychází z rukopisné poznámky v knize, v níže se uvádí, že 28. září roku 1816 Lukáš Weidenhoffer zaplatil za vazbu 4 zlaté a 30 krejcarů a to v Německém Brodě. Nějakou dobu byl tedy tento exemplář v držení významného rodu Weidenhofferů podnikajících v soukenictví, z nichž pocházel i politik Vojtěch Weidenhoffer, jeden ze zakladatelů brodského muzea. O dataci rukopisných částí knihy však nevypovídá.

Kromě toho zde opět najdeme řadu marginálních glos a na posledním listu rukopisné záznamy z let 1785 – 1863. Celkově je ale tento exemplář chudší na výzdobu. Nenajdeme zde stejné viněty, v závěru chybí tiskařské signety.

Bible začíná rukopisnou částí První knihy Mojžíšovy „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi…“ Tištěná část pak začíná povstáním Kaina proti Abelovi.

Iniciály tištěné části jsou zdobné, ale střízlivé, v rukopisné části najdeme i iniciály bohatší, několik zdobnějších pak opět najdeme v Žaltáři a na začátku kapitol.

Po Zjevení následuje Rejstřík končící jedinou vinětou v knize, oproti prvnímu našemu exempláři je tištěný pouze černě. Za ním je pak vložen list s rukopisnými záznamy.

Kniha prošla v roce 2018 restaurováním, při kterém byly vyjmuty dva listy a vloženy volně, jde o listy s rukopisnými glosami. Co se týče datace exempláře, pak nás může zmást, že na předních deskách je nalepen štítek s číslem 1570. Správnost datace roku 1549 ale snadno prokážeme podobou tisku.

Václav Tuček v exempláři napočítal 125 dřevořezů a 2 celostránkové. Z další výzdoby knihy pak je třeba zmínit ornamentální versály na začátku kapitol a červeno-černě tištěnou „tabuli časů“. Titulní list chybí.

 

Exemplář třetí - Druhé vydání řečené Greifenberské

Třetí exemplář v naší sbírce představuje druhé vydání Melantrichovy bible z roku 1570.[5]

Podle platné sbírkové evidence se do muzea dostala v roce 1962 společně s dalšími knihami z Městské knihovny v Chotěboři. Pravdou ovšem je, že ji do sbírky zapsal již Čeněk Houba – v jeho seznamu má signaturu K4)[6]. Během druhé světové války ji patrně někdo přemístil, možná přímo do městské knihovny.

K historii tohoto svazku pak máme ještě dva údaje a to přímo z knihy. Na předsádce je jako majitel k roku 1830 uveden jakýsi Karl Schmahel z Prahy. Druhý údaj pochází z listu přiloženého původně volně. Jde o věnování Ambrože Chotěbořského z Graiiffenberku městu Chotěboři. Na složeném dvoulistě, v němž bylo uchováváno, bylo navíc uvedeno „po Anně, vdově po Ambroži…“ Jakákoliv datace však chybí. V majetku města Chotěboře je však právě po tomto Ambrožovi. Při restaurování v roce 2018 jsme se rozhodli tento list na pevno vložit do bloku.

Kdo byl tento Ambrož Chotiebořský, to zatím nevíme. Graiiffenberk, v podobě též Grayffenberk, by mohl být Greiffenberg (Gryfów Slaski) v Dolní Lužici, která kdysi patřila k Českému království, Po první slezské válce roku 1742 připadl Prusku a po druhé světové válce se stal polským. V našich starých encyklopediích Knihovny Vincenta Emanuela Libanského žádný údaj o Greiffenberku ale nemáme, a tak nám to zůstává otázkou. Spojit nyní Ambrože přes podobné jméno „Greifenburk“se starým rodem Miseronů, v němž figuruje jakási Anna Splendida Greifová z Greifenburku je naprosto dobrodružná spekulace.

Tvar Graiffenberk (příp. Grayffenberk) vychází z přepisu, který se prosadil v naší evidenci na základě určení Václava Tučka[7]. Číst jej můžeme ale i Grayssenberk. Ani to nám ale zatím v pátrání příliš nepomůže.

Z přípisu na titulním listu se ale aspoň dozvíme tolik, že náš exemplář se vyskytoval v Čáslavském kraji již kolem roku 1744.[8]

V exempláři je zachován i titulní červeno černý list se známým vyobrazením klečícícho Jiřího Melantricha před křížem. Poté přichází na řadu habsburský erb a věnování Maxmiliánovi II. Samotný text bible pak začíná stejně jako předešlá vydání Předmluvou Svatého Jeronýma, na kterou navazuje insignie Českému království a Starému Městu pražskému. Před První knihu Mojžíšovu je umístěn celostránkový dřevořez „Stvoření světa“.

Iniciály jsou opět zdobné ale střízlivé, více propracovány jsou iniciály na počátcích knih. Stránky jsou číslované.

I v tomto případě se jedná o neúplný tisk. Exemplář končí „Předmluvou na Žaltář Svatého Davida“.

Exemplář byl ve velmi špatném stavu. Listy byly špinavé, potrhané a uvolněné, vazba byla tvořena pouze dvěma kartonovými deskami spojenými řemínkem, částečně byl poškozen i živočišnými škůdci. Restaurátorský zásah v roce 2018 byl proto rozsáhlejší a jeho výsledkem je opět funkční kniha, v níž se dá listovat, číst a která se dá vystavit. Získala dobu napodobující bukové desky s koženým potahem, listy byly vyčištěny, zpevněny a nově svázány.

 

 

 

 

 



[2] Nové inventární číslo MMCh_BT_11, přír.č. 251/60

[3] Nové inventární číslo MMCh_BT_6, přír.č. 172/62/51

[4] Katalogový list, signatura H858

[5] Nové inventární číslo MMCh_BT_5, přír.č. 172/62/47

[6] Přír.č. 33/2004, rukopisný seznam knih, datovaný do počátku 20. stol. nejvýše pak 1939. V Knihopisu dostupném přes www stránky Národní knihovny ČR se signaturou K-1.

[7] Katalogový list, signatura H859

[8] „…in districtu Czaslaviensis Subscripsit haec Bibliae Anno 1744…“

 


Komentáře

Město Chotěboř Chotěbořské zpravodajství Vysočina News KD Junior Chotěboř Informační centrum Chotěboř