Informace o výstavě

Bible českých dějin

Bible českých dějin

2. duben 2019 až 17. září 2019

Bible českých dějin

Muzeum odkazu Františka Palackého, Michal Rozhoň

Text shrnuje důležité údaje k otázce vzniku a dalšího života zásadního díla české moderní historiografie „Dějin národu českého v Čechách i v Moravě“ od Františka Palackého, jehož život včetně tvorby tohoto díla je částečně spojen i s Chotěbořskem, konkrétně se zámkem v Malči.

V textu se zabýváme historií vzniku díla, pokoušíme se o komentovaný soupis všech vydání a na závěr představujeme naši současnou sbírku Dějin národa v naší sbírce knih.

Článek ke stažení v pdf zde.

Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě

V roce 1827 byl Palackému svěřen velký úkol. Měl dokončit „Chronologische Geschichte Böhmens“ Františka Pubička (1722-1807). Tento jeho předchůdce v pozici zemského historiografa[1] vytvořil šestidílné dílo vydané v deseti svazcích popisujících české dějiny od nejstarších dob po rok 1618. Pubíček v nich postupoval kompilační metodou, byl kritizován za povrchnost, některé pasáže líčil příliš obšírně, především ale narazil na kritiku Gelasia Dobnera a následně právě Františka Palackého a to zejména pro nedostatečnou znalost a kritiku pramenů.[2] Podle Arne Nováka je Pubičkovo dílo ještě částečně protireformační.[3] Ovšem největším kamenem úrazu zde byl Pubíčkův pozitivní postoj k Hájkově kronice, jejíž věrohodnost kritizoval právě Dobner a Palacký.

Celý název Pubíčkových dějin zní Chronologische Geschichte Böhmens unter den Slaven a navazuje na menší dílo vydané v Lipsku s názvem De antiquissimis sedimus Slavorum, které bylo vysoce ceněno. To přivedlo Pubíčka k jeho překladu do němčiny a k dalšímu rozpracování.[4] Celé dílo ale nakonec zapadlo a bylo překryto prací Palackého. Dnes se jeho „tržní“ hodnota pohybuje kolem 2000 Kč za jeden svazek.

František Palacký byl nejprve vyzván, aby Pubíčkovo dílo dokončil. Byl proto jmenován také zemským historiografem, neboť požadoval nejen honorář, ale i proplácení cestovních a studijních nákladů. Jeho jmenování ovšem neprošlo zcela. Když se ale rozhodl opustit dílo Pubíčkovo a zpracovat celou látku znovu moderním způsobem se skutečnou znalostí a kritikou pramenů, jmenován byl a dostal i roční plat 1000 zlatých.

Náklady na tuto práci byly skutečně nemalé. Neexistoval žádný ústřední archiv, prameny byly rozesety porůznu a Palacký k nim musel často daleko cestovat, hradit si ubytování a další výlohy. Jistě mu v tom pomohl i dobrý sňatek, čímž ale neříkáme, že by se snad ženil čistě z ekonomických důvodů, podle všeho svou ženu celý život miloval a ctil.

Výsledkem jeho úsilí bylo monumentální dílo nazvané Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Bylo to doslova celoživotní dílo, které dokončil až v roce 1876, tedy těsně před svou smrtí. Dopsal jej přesně (údajně) 28. ledna 1876,[5] zemřel 26. května téhož roku.

Palackého Dějiny národu českého byly po celé devatenácté století velmi oceňovány, a třebaže se brzy staly také kritizovanými, staly se jakousi národní biblí českou, vydávanou dodnes.

Řada závěrů Palackého je již překonána, stejně jako to, co označujeme za Palackého filosofii českých dějin postavené na střetu hrubého němectví a mravní síly slovanské, což obratně používal i Masaryk při získávání podpory pro nový stát.

Nedostatek Palackého dějin byl spatřován v mnoha věcech: v nepříliš hlubokém obrazu, kterému chybí analýza hospodářská, státoprávní a sociální, romantické hodnocení idylického pravěku (vliv Rousseaua), hegelovské pojetí dějin a pak zejména přijetí Rukopisů, které Palacký nepovažoval za podvržené. Nejvýše bylo vždy ceněno zpracování husitství.

Nedostatky, za něž byl Palacký kritizován, však uvádí v předmluvě k druhému vydání sám – vidí své dílo jako nedokonalé, jako jakýsi počátek, na němž je třeba dále pracovat, revidovat jej a rozvíjet dále hlubší výzkum v jednotlivých epochách. Při hodnocení tohoto Palackého díla musíme brát v úvahu, že zcela samostatně zpracoval nesmírně rozsáhlou látku a to nikoliv kompilačně, ale naprosto původně. Jen pro srovnání: současné největší zpracování českých dějin z nakladatelství Paseka (Velké dějiny zemí Koruny české) má pro stejné období sedm dílů, na kterých pracovalo šest autorů.

Dějiny národa a Maleč

S tvorbou Dějin je spojena řada míst. První části vytvořil Palacký za svého zimního pobytu v Římě v letech 1838 a 1839 a v Nizze v zimě 1844 a 1845.[6] Můžeme asi říct, že jej tvořil všude, kde byl.

Část díla určitě tvořil i na zámku v nedaleké Malči, který vlastnil jeho zeť František Ladislav Rieger. Jezdil sem pravidelně na léto (nejdříve na sv. Jana Nepomuckého a odjížděl nejpozději na sv. Václava, protože mimo toto období byl venkov pro Palackého příliš nevlídný).[7]

Kdy přesně zde Palacký pobýval a které části svého díla zde vytvořil, to nám je ale otázkou. Zámek a statek v Malči si koupil Rieger v roce 1862.[8] V létě roku 1862 sem ale patrně ještě nezavítal, to pobýval od 20. července přibližně do 10. srpna v Třeboni.[9] V roce 1863 je v červnu na Orlíku a píše své dceři, že za ní přijede v červenci do Malče, což potvrzuje následujícím dopisem z Prahy na začátku července. Pokud se nám tedy nepodaří zjistit nic jiného, budeme muset považovat červenec roku 1863 za první pobyt Palackého v Malči.[10]

Z dalších vzpomínek (tentokráte správce statku pana Václava Červinky) pak víme, že zde byl od roku 1872 každé léto, naposledy pak roku 1875, následující rok už pro zdravotní stav Palacký nepřijel.[11]

Struktura díla

Palackého Dějiny jsou rozděleny do pěti svazků (dílů) a ty pak na osmnáct knih (částek). Takto je rozdělil sám František Palacký a dvě vydání realizovaná za jeho života a pod jeho vedením tomu odpovídají. Další vydání věrně kopírují vnitřní členění na knihy, co se týče počtu svazků, tam už se některá vydání liší. Dílo bylo vydáno v jednosvazkové i dvousvazkové podobě, ale také v šestisvazkové, kdy šestý svazek představuje poznámky (např. u B. Kočího z roku 1922) nebo doplněk obsahující původně RU cenzurou nepovolené stati (tamtéž, tedy svazek sedmý). Šestý svazek byl pak využíván i k vydání životopisu Palackého na závěr jeho Dějin.

Přesnou strukturu ukazuje následující přehled:

  1. Díl 
    1. Kniha I. (do 451)
    2. Kniha II. (451-894)
    3. Kniha III. (895-1125)
    4. Kniha IV. (1125-1197)
    5. Kniha V. (1197-1253)
  2. Díl 
    1. Kniha VI. (1253-1278)
    2. Kniha VII. (1278-1310)
    3. Kniha VIII. (1310-1346)
    4. Kniha IX. (1346-1378)
    5. Kniha X. (1378-1403)
  3. Díl 
    1. Kniha XI. (1403-1419)
    2. Kniha XII. (1419-1431)
    3. Kniha XIII. (1431-1439)
  4. Díl 
    1. Kniha XIV. (1439-1457)
    2. Kniha XV. (1457-1471)
  5. Díl 
    1. Kniha XVI. (1471-1500)
    2. Kniha XVII. (1500-1516)
    3. Kniha XVIII. (1516-1526)

 

 

František Palacký (1798-1876), z vydání Gutenbergova


 

K jednotlivým vydáním

Pro vytváření sbírky Dějin národu českého je důležité znát počet jednotlivých vydání. Obvykle se jich uvádí patnáct, my k tomuto číslu ale zatím nedošli. Je totiž otázkou, co se do této sumy zahrnuje. Zda je to včetně německého vydání, zda se vždy počítá za jedno vydání postupné vydání všech pěti dílů, nebo to někdy neodpovídá. Postupně se tedy budeme snažit zpřesňovat seznam jednotlivých vydání.

Za života Františka Palackého

Za života Františka Palackého bylo dílo vydáno dvakrát (respektive třikrát v podobě prvního a druhého vydání připraveného autorem) a jednou v němčině.

Německé vydání

Palackého Dějiny vycházely nejprve německy pod názvem Geschichte von Böhmen. Takové již byly podmínky: každá část měla nejprve vyjít německy a teprve následně česky. Čeština měla být dokonce překladem z originálního německého textu. Situace se změnila v roce 1848, odkdy už Palacký své dílo vydává nejprve v češtině.

Německé vydání bylo rovněž rozloženo do pěti dílů, ty pak do deseti oddělení (částí). Ty vycházely v tomto pořadí (první díl v roce 1836):

Díl I. 1836

Díl II. 1839 a 1842

Díl III. 1845, 1851 a 1854

Díl IV. 1857 a 1860

Díl V. 1865 a 1867[12]

Vydáno bylo u Fridricha Tempského v Praze, naše vydání uložené ve sbírkách nese následující roky: 1851,1857, 1860,1864,1866,1867,1874.

První vydání

Víme dle předmluvy Palackého k druhému vydání, že úplně první české vydání vypadalo takto: první díl vyšel v roce 1848, to bylo také poprvé v češtině. Kniha IV. tohoto dílu vyšla ale až v roce 1854. Druhý díl vyšel v roce 1875 a 1876, pátý díl už v roce 1864. Vyšlo u F. Tempského v Praze.

První vydání vyšlo rovněž nákladem J. G. Kalveho v Praze.

Friedrich (Bedřich) Tempský (1821-1902), jeho otec také knihkupec, od roku 1848 i nakladatel, vydával hlavně školní literaturu, přátelil se F. Palackým.

Druhé vydání

V roce 1861 připravil Palacký k druhému vydání první díl a opatřil jej známou předmluvou. Toto vydání je důležité z toho důvodu, že z něj vychází většina všech následujících vydání. Vyšlo opět u F. Tempského v Praze. Třetí díl v druhém vydání byl připraven v letech 1871 a 1872. Zatímco v případě prvního vydání III. dílu, které bylo dvousvazkové, toto bylo tvořeno třemi svazky a velmi se lišilo i obsahově.

 

Posmrtná vydání

  1. Za redakce J. Kalouska vyšlo všech pět dílů již v letech 1876 – 1878. [13]
  2. 1894, Bohuslav Rieger[14]. Nazváno bylo „Jubilejní vydání“, vydáno bylo u Bursíka a Kohouta v Praze. Ke stým narozeninám Palackého. Šlo o levnou a široce dostupnou variantu.

František Kohout (1841-1899), začínal u Jana Otty, vydával Český časopis historický, Jaroslav Bursík.

  1. Prvním vydáním ve svobodné republice bylo vydání u B. Kočího v letech 1921 a 1926.

Bedřich Kočí, podílel se na založení nakladatelství Orbis, začínal u J.R.Vilímka, své první nakl. založil 1899, 1912 druhé své nakl, do roku 1915 pod jménem Anny Hlavaté-Pokorné, pak opět pod svým jménem, vedl Národní listy,

  1. Gutenberg 1928
  2. L. Mazáč, 1927
  3. L. Mazáč, 1936 – 1939

Leopold Mazáč (1900-1948), nakladatelské činnosti se věnoval od roku 1924. Nakladatelství je spojeno především s vydáváním slovenské literatury, soustředil se kolem něj slovenský kulturní život v Praze. Za války byl přinucen vydávat nacistické autory, byl proto po válce obviněn z kolaborantství. Firma mu byla nakonec zabavena, činnost mu zastavena, spáchal sebevraždu. Z jeho nakladatelství následně vyrostla Mladá fronta.

  1. Kvasnička a Hampl, 1939

Arnošt Kvasnička (1898-1947), Jaroslav Hampl (1900-1960), vydávat začali 1918 pod jménem PhMr. M.Hampl, od roku 1920 pod jménem A. Kvasnička (Hampl byl ještě nezletilý), 1923 již společný podnik, střídali se ve vedení po dvou letech. Po smrti Kvasničky se společnicí stala Kvasničkova dcera. Zaměřovali se na vydávání souborných děl, kvalitní autory, kvalitní grafickou i reprografickou úpravu, souborné vydání Jana Nerudy, Boženy Němcové atd.

  1. Fr. Strnadel 1940 (dvousvazkové)
  2. Odeon 1968 (pět svazků)
  3. Erika, 1998, faksimile vydání z roku 1907
  4. Adona (Odeon), 2002, dvousvazkové, pouze do roku 1403
  5. Ottovo nakl. 2017

Sbírka Palackého Dějin v chotěbořském muzeu

Zatímco v předchozí části článku byla shrnuta základní fakta k historii Palackého Dějin národa českého a zároveň dány na jedno místo důležité údaje potřebné při vytváření samostatné sbírky Palackého Dějin, nyní přistoupíme ke stručnému představení naší již založené sbírky tohoto díla.

Historie této sbírky je krátká, jako samostatná sbírka byla založena v roce 2018 jako základní symbolická sbírka prvního virtuálního muzea (Muzea odkazu Františka Palackého). Z hlediska terminologie naší struktury sbírek je zahrnuta pod samostatný fond podsbírky knih (terminologická řada: knihy – tisky – osobnosti – palacký františek).

Ve skutečnosti je ale její původ starší. Její základ tvoří dochovaná vydání zařazená do příruční knihovny (Knihovna Vincenta Emanuela Libanského) a čtyři svazky zařazené do sbírky knih.

Tyto čtyři svazky představují první vydání u J. G. Kalveho v Praze z let 1848 – 1854, přesně z prvního dílu 1. a 2. částku a z třetího dílu 1. s 2. částku. První tři se dostaly do muzea darem v roce 1962 a to mezi vyřazenými knihami z různých knihoven okresu přes chotěbořskou městskou knihovnu[15]. Čtvrtý svazek se k nám dostal o rok později a to mezi knihami darovanými Základní devítiletou školou v Chotěboři (Buttulova).[16] Všechny čtyři svazky pochází z někdejší učitelské knihovny.

V roce 2018 (v jednom případě 2019) jsme přistoupili k zapsání dalších svazků, které byly uloženy ve fondu příruční knihovny. Neměly v ní opodstatnění a fakticky jsme je tu měli ze sběratelských důvodů. Celkem jich tu bylo šest.

Jde o šestisvazkové vydání Mazáčovo z roku 1939[17], Strnadovo z roku 1940[18] a Kočího z roku 1926.[19] U těchto vydání nevíme, jak a odkud se k nám do muzea dostala.

Čtvrté vydání přepsané do sbírky je vydání F. Tempského[20], konkrétně 4 svazky z let 1860 – 1875, původem jsou opět z učitelské knihovny a je tedy pravděpodobné, že se do muzea dostaly stejnou cestou, jako již dříve zapsané svazky, tedy v šedesátých letech 20. stol.

Pátý a šestý převod pak v sobě ukrývá jeden ze zločinů komunismu. Jde o celé vydání Bursíka a Kohouta (pět svazků) a Poznámky vydané B. Kočím.[21] Odkazují nás k osobě faráře z Vilémova, panu Josefu Chadrabovi, k jedné z obětí komunistického režimu. Knihy pochází z konfiskace jeho knihovny, kterou muzeum v padesátých letech převzalo (částečně).

Takto spíše náhodou vytvořenou sbírku jsme následně rozšířili již záměrně a to díky dvěma darům: o šestidílné vydání Mazáčovo v jiné úpravě, než jakou jsme ve sbírce již měli,[22] a o tři svazky vydání B. Kočího z jedné chotěbořské knihovny, které nám byly nejprve zapůjčeny na výstavu Otcové národa v roce 2018.[23]

Koupí jsme pak připojili vydání z roku 1968[24] (Odeon) a počtem svazků největší vydání Gutenbergovo.[25]

Naše sbírka obsahuje i kompletní vydání německé v osmi svazcích od F. Tempského[26]. Bylo převedeno z příruční knihovny, jak se dostalo do jejího fondu, bohužel opět nevíme.

Na zapsání pak čeká ještě jedno vydání, jde opět o exemplář zapůjčený z jedné chotěbořské knihovny na výstavu Otcové národa. Je jím vydání Strnadelovo z roku 1940, tentokrát kompletní (dvousvazkové), naše již zapsaná vydání má pouze jeden svazek, druhý chybí, odlišná je také podoba desek.

Naším záměrem je vytvořit v Chotěboři úplnou sbírku Palackého Dějin národa českého. Doufáme, že nebudeme muset jít pouze cestou koupě a že se nám podaří získat co nejvíce svazků s „chotěbořskou stopou“, třebaže je to pouze symbolická stopa. I v případě nákupu tento podnik ale nepředstavuje žádnou výrazně vysokou finanční zátěž, obzvlášť bude-li rozložený do více let. Úplná vydání se většinou pohybují v řádu stovek korun.

 

 



[1] Titulatura „zemský“ či „stavovský“ historiograf český je komplikovanější, v zásadě ale jde o získání prostředků na zpracovávání a vydávání díla

[2] Dějiny české literatury II. kol.autorů. Praha: Nakl. ČSAV, 1960

[3] A.Novák: Přehledné dějiny české literatury.Olomouc: R.Promberger, 1913

[4] Ottův slovník naučný XX.1903

[5] Velký Čech. Praha: J. Vilímek, 1897.

[6] Předmluva k II. vydání

[7] Červinka, V. Vzpomínky na Palackého. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha: Král. česká společnost nauk, Matice česká, 1898.

[8] Např. Palacký v Malči. Ze vzpomínek Bož. Henžové. In: Sborník Palackého. K 50. Výročí úmrtí Fr. Palackého. Praha:Ústřední nakl. A knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1926.

[9] Dopis z 30. července 1862, součást vydání Rodinné listy Františka palackého dceři Marii a zeti F. L. Riegrovi. Uspořádal a vydal Karel Stloukal, Praha, 1930

[10] tamtéž

[11] tamtéž

[12] dle Palackého předmluvy k prvnímu vydání II. dílu Dějin

[13] Podle A.Novák:Přehledné dějiny literatury české. Olomouc: R.Promberger, 1913

[14] Podle A.Novák:Přehledné dějiny literatury české. Olomouc: R.Promberger, 1913

[15] Přír.č. 172/62/18,22 a 23, v souboru takto darovaných knih Městskou knihovnou v Chotěboři bylo i několik knih zatoulaných z muzea, knihovna tak tehdy muzeu darovala i jeho vlastní majetek. Palacký k těmto knihám ale nepatří.

[16] Přír. č. 1/63/90

[17] Přír.č. 102/2018

[18] Přír.č. 98/2018

[19] Přír.č. 99/2018

[20] Přír.č. 100/2018

[21] Přír.č. 103/2018 a 59/2019

[22] Přír.č. 101/2018

[23] Přír.č. 64/2019, 65/2019 a 66/2019

[24] Přír.č. 57/2018

[25] Přír.č. 63/2019

[26] Přír.č. 97/2018


Komentáře

Město Chotěboř Chotěbořské zpravodajství Vysočina News KD Junior Chotěboř Informační centrum Chotěboř